Bezdětnost=blokace - možnosti mít dítě

/úryvek od S.N.Lazareva/
"Mohutné tíhnutí ke smrti znemožňuje příchod potomstva.
Proto - ač se to může zdát zvláštní - se duše dětí, které se nalézají v našem poli, pokoušejí uchovat si možnost příchodu na svět tím, že svým rodičům zhoršují sluch či zrak, způsobují záněty nosohltanu, středního ucha, úrazy hlavy, infarkty, meningitidy a bolesti hlavy.
Čím účinněji s těmito chorobami zápolí medicína, 052585tím rychleji se hroutí energetika první čakry, takže děti se narodit nemohou.

Aby děti mohly přijít na svět alespoň v příštích životech, je program sebe-zhouby v mužích i ženách blokován zhoubnými nádory pohlavních a vyměšovacích orgánů. 

Není proto náhodou, že to, čemu medicína říká deprese a co je v podstatě plíživým programem sebe-zkázy, křesťanství považuje za jeden z hlavních hříchů.
Když se ve vás objeví pocit, že svět je nemoudrý a nespravedlivý, když jste ztratili víru v lidi, automaticky to přináší nechuť k životu, tedy velké problémy a těžké nemoci."

"Před početím je duše v úzkém kontaktu s Bohem." 

Pak člověk po dlouhém schodišti sestupuje dolů na Zemi, a s každým dalším schodem musí úsilí po udržení kontaktu s Bohem zvyšovat. 

První stupně před početím a potom před narozením zdoláváme podvědomě. V tomto ohledu o mnohém rozhoduje směřování matky k Bohu."/S.N.Lazarev

IMPOTENCE

-proč se objevuje?

/úryvek S.N.Lazareva/
"Impotence obvykle vzniká ze žárlivosti, z pocitů křivdy a opovržení vůči ženám.

Tato agrese se po čase obrátí a program sebezničení destruuje pohlavní a vyměšovací ústrojí. 

Tak jsem pacientovi vysvětlil: "Zlobil jste se sám na sebe, ale vaše slabá místa jsou ve skutečnosti někde jinde - vy lpíte na vlastních schopnostech, dokonalosti, osudu a budoucnosti. 

A váš program sebezničení v dané chvíli o polovinu převyšuje kritickou smrtelnou mez.
To znamená, že buď dojde k prudkému snížení potence, nebo vás začnou trápit hemeroidy, nebo se dočkáte infekce pohlavního a vyměšovacího ústrojí. 

Když úspěšně potlačíte infekci, hrozí vám impotence. 

Proto bych doporučoval začínat u toho podstatnějšího. I samotný pojem stárnutí je do značné míry výrazem našich vzrůstajících výhrad k okolnímu světu, k sobě samotnému i k Bohu."....

POSTIŽENÍ DÍTĚTE

/úryvek od S.N.Lazareva-Diagnostika karmy/
"Šel jsem po ulici a spatřil jsem člověka s velkým hrbem. V minulém životě nebyl s to pochopit, že duše se nejlépe očišťuje nepříjemnostmi, zakoušel nezměrný pocit zášti vůči blízkým lidem, a na to nakonec zemřel. V tomto životě musel naopak žít, aby se jeho duše očistila. 

Nevraživost je třeba vždy ostře blokovat. Hrb tento poklesek, který se stal neoddělitelnou součástí charakteru, nakonec vhodně spoutal.

Žena bývá často odosobněná, existuje jakoby mimo své tělo. V lidech vždy viděla jen nedokonalost, jejích špatné stránky, a hromadila v sobě pohrdání a nadutost, které se postupně proměnily v program sebezkázy. Nemoc jí pak zachraňuje život. Také pro dítě bývá milovaný člověk a rodina absolutní hodnotou.

Když mu škodí a ubližují nejbližší lidé, spouští se mechanismus tak silné nechuti k životu, který už se nedá zablokovat ani hrbem, ani srdeční vadou, ani nadváhou, ani rakovinou, dokonce 'ani schizofrenií. 

Na úrovni emocí je třeba zcela přerušit závislost na mezilidských vztazích. Proto jsou pro takovéto dítě pojmy rodina a vztah uzavřeny. 

Proč se objevují nemoci takového druhu?
Protože duše, která neuvěřitelně silně přilne k pozemskostí, se může očistit jedině na ZemI. 

To znamená, že dítě může žít a očišťovat svou duší, ale skrze deformace těla a psychiky je spolehlivě uzavřeno lnutí k pozemskosti.

Medicína tím, že všechno své úsilí soustřeďuje na odstranění vad organismu, posiluje patologické změny duše.

A "naše duše a náš duch - to je naše budoucnost a budoucnost našich potomků."

"Před početím je duše v úzkém kontaktu s Bohem. Pak člověk po dlouhém schodišti sestupuje dolů na Zemi, a s každým dalším schodem musí úsilí po udržení kontaktu s Bohem zvyšovat jej. 

První stupně před početím a potom před narozením zdoláváme podvědomě. V tomto ohledu o mnohém rozhoduje směřování matky k Bohu. Třetí stupeň překonáváme ve věku tří až pěti let. Chceme-li, aby dítě bylo zdravé, právě v tomto období ho musíme soustředěně vychovávat ke spjatosti s Bohem.

Zvláštní pozornost je přitom třeba udílet rozvoji dobroty, péči o jiné, víře v Boha a v rozumnost všeho, co se odehrává kolem nás. Pokud dítě nemá dostatečnou zásobu energie ke směřování vzhůru, pak se právě v tomto období spouští režim nuceného odtržení od pozemskosti = nemocemi, rodinnými pohromami nebo dokonce smrtí.
K dalšímu kontaktu s pozemskostí, a to, k tomu nejvýznamnějšímu, dochází v období pohlavního dospívání. Největší sepětí se Zemí, láska k pozemskosti, a tedy nejvyšší duchovnost se v dítěti aktivizují ve věku 14-15 let. Pokud však tato uzemněnost přesáhne přijatelnou normu, dochází k prudké aktivizaci agrese a k následné blokaci nemocemi zraněními či úmrtím. "

"Hojné jídlo, přemíra erotických zážitků, agresivní chování a opovržení jinými lidmi, malomyslnost, skleslost a především nevíra v Boha, lásku a vše, co tu existuje jako projevy božské vůle, doslova přibíjejí duší dítěte k Zemi tak silně, že nevyhnutelně následují nemoci a neštěstí. 

Klíčovým obdobím je věk kolem 18, pak 30 a nakonec 70 let. Tady mnohé určuje náš světový názor a charakter.
Nechuť k životu zasahuje především náš osud - musíme se potýkat se zraněními a jinými pohromami - a pak také oblast hlavy, protože nenávist se rodí právě v hlavě.

Mohutné tíhnutí ke smrti znemožňuje příchod potomstva. Proto - ač se to může zdát zvláštní - se duše dětí, které se nalézají v našem polí, pokoušejí uchovat si možnost příchodu na svět tím, že svým rodičům zhoršují sluch či zrak, způsobují záněty nosohltanu, středního ucha, úrazy hlavy, infarkty, meningitidy a bolesti hlavy."